Vedoucí přišel o práci, protože vyhodil starou ženu z restaurace

Dopis byl od zaměstnance restaurace. Beatrice chodila do restaurace každý týden. Jenže teď ji dlouho nebylo vidět, a tak dostala nabídku na večeři zdarma. Zaměstnanci postrádali její přítomnost. Byla pro ně živým a optimistickým prvkem pro zpříjemnění dne. Pro Beatrice to nebylo lehké. Byla by to její první návštěva v restauraci bez doprovodu. Předtím by to nikdy neudělala. Teď cítila, že musí. Uvědomovala si, že musí udělat nějaký krok, který ji pomůže dostat se z hlubokého bolestivého smutku. Věřila, když uvidí personál restaurace, uleví se ji a přijde na jiné myšlenky.

Beatrice se za poslední tři měsíce hodně změnila, za to restaurace si svou podobu zachovala. Když přišla ucítila známou vůni jejich kuchyně. Okno, u kterého pravidelně sedávali, pro ni byl taktéž prvek představující něco pohodlného a známého. Sedla si a dívala se z okna. Chtělo se jí plakat. Přisedl si k ní majitel restaurace. Chtěl ji dělat společnost. „Známe se již 30 let. Neboj, nezklamu tě.“ Uklidňoval ji majitel.